Obojživelníci patří celosvětově mezi nejohroženější skupiny živočichů. Tento závěr platí i pro naši lokalitu. Díky opožděnému nástupu degradace životního prostředí Jesenicka zde však můžeme zaznamenat snad ještě životaschopné populace těchto organizmů vázaných na specifické vodní prostředí.
V naši činnosti se snažíme kompenzovat negativní důsledky změny vodního režimu krajiny, zejména absenci malých vodních ploch bez rybí osádky. Význam mělkého výkopu naplněného vodou pro rozmanitost živých forem je pozoruhodný. Tůňka se stáva výnamným krajinným prvkem nejen pro obojživelníky.
Z nabytých vědomostí a zkušeností víme, že pokud opravdu chceme zastavit úbytek obojživelníků v okrese Jeseník je zapotřebí vytvářet a obnovovat tůně v desítkách případně stovkách spíše něž v jednotkách ročně.
Důvodem absence biotopů je několik. V naši lokalitě se, hned po regulaci vodního režimu krajiny, jako klíčová příčina jeví útlum těžby nerostných surovin, který byl v regionu významným hospodářským odvětvím. Významná je klimatická změna, kdy periodické tůně rychle vyschnou a larvy nestačí dokončit metamorfózu. V podhorské lokalitě se však zatím vyskytuje dostatek podmočených území s dostatečným vodním sloupcem, ani extrémně suché jaro zde díky tomu pro většinu lokalit není fatální. Částečným důvodem prudké ztráty biodiverzity v naši lokalitě je i velmi intenzivní využívání rybníků bez litorálu. Ze slavné tradice českého rybníkářství se v našem regionu zcela vytratilo hlubší pochopení systémového významu mělkých břehových částí rybníků, zůstalo z ní jen maso. Nezanedbatelně negativní důsledky pro zdraví krajiny má i plošná změna jejího využívání. Zejména důsledky současného přístupu k pastvě skotu pro prameniště, malé vodní plochy a potůčky vyvolávají otázku, proč tohle někdo vědomě dělá. Důsledky konzumace spodních vod obohacených sloučeninami dusíku pro lidské zdraví jsou přitoom všeobecně známé. V menší míře u nás vystupuje fragmentace krajiny silniční infrastrukturou, i když i zde jsou k vidění masivní ztráty dospělců na silnicích.
Počínající spolupráce s Katedrou biologie a ekologie přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity by měla přinést odpověď na otázku, zda na Jesenicku ještě žijí dlouhodobě reprodukce schopné populace cílových organismů. Od druhé půlky dubna 2014 jsme v pěti ze sedmi tůní na zahradách v Supíkovicích sice mohli pozorovat jeden a více párů kuňky žlutobřiché. Možná se v posledních třech letech podařilo posílit populaci kuňky v migračním pásmu Písečná – mokřad – pískovna Supíkovice. Otázkou zůstává, zda je silnější populace obklopena dostatkem dalších, jejichž migrující jedinci obohacují místní genofond.
Už v této chvíli však s určitostí víme, že při stávajícím tempu poklesu početnosti dnes ještě relativně běžné druhy v horizontu dekád zcela vymiznou. Příkladem je vývojová trajektorie ropuchy zelené (Bufo viridis), která byla v lokalitě naposledy spatřena v tůni, ve které dnes výborně koření řízky japonských topolů.
Kromě standardní tvorby reprodukčních stanovišť se snažíme provozovat a rozvíjet osvětový program pro místní základní a střední školy . Jako dějiště ochranářského praktika poslouží vybrané umělé tůňky.
Pro fotografie klikněte na galerii obojživelníků.