Tůně u Farského lesa ve Vidnavě

Projekt spočívá ve vyhotovení soustavy větších tůní a drobných příčných objektů v dráze soustředěného odtoku. Voda se po intenzivnějších či trvalejších deštích sbírá z plochy o velikosti 60 ha (z poloviny les, z poloviny louka). V lokalitě se nenachází stálá vodoteč, voda údolnicí protéká pouze po deštích a za chvíli je pryč. Kapacita tůní je dimenzována tak, aby absorbovala povrchový odtok po extrémní srážce (cca 10 000 m3). Pokud budou tůně převážně prázdné a spadne extrémní srážka (100 mm za 24 hod) z území by propustkem pod silnicí 457 nemělo odtéct nic.
Kromě relativně tenké vrstvy málo propustných spraší se geologické podloží v místě skládá ze silně propustných písků (o mocnosti asi 20 m). Tam, kde to skutečný průběh rozhraní mezi spraší a pískem dovolil, jsou tůně vyhotoveny tak, aby po nastoupání vody na maximální úroveň docházelo k jejímu zasakování do pískového horizontu (zejména tůň 3). Ze zlepšení zasakování by měl profitovat zejména lesní porost ležící pod stavbou. Projekt tak přináší i ukázku umělé infiltrace (doplňování podzemních vod), která je pro Českou republiku jako střechu Evropy zásadním adaptačním řešením.
Kromě podpory biodiverzity a zlepšení hydrologických charakteristik území tak projekt plní i funkci ukázky skutečně komplexního přístupu ke zvyšování retence v ploše sběrných povodí.
Stavební projekt z roku 2020/21 navázal na drobnou akci z roku 2016, která spočívala ve vyhotovení 4 drobných zemních přepážek v mezi v horní části řešeného povodí.

Projekt je vzdušnou čarou vzdálen asi 2 km od projektu Revitalizace území nad rybníkem Agro A.R.W. (kaskáda na fotkách), který spolek za podpory OPŽP zrealizoval v roce 2020.

Zvláštní dík patří městu Vidnava a Diecéze ostravsko-opavské, na jejichž pozemcích stavíme

Projekt je hrazený z prostředků Operačního programu životní prostředí.